Hlásíme se s novým přírůstkem do naší sbírky článků o tvorbě původních českých obálek. Protože víme, že se pod pokličku naší práce díváte rádi, ukážeme vám, jak o procesu přemýšlí sama autorka / sám autor. Můžete se proto mrknout, jak probíhal vznik obálky očima Adély Rosípalové, autorky novinky Ocelová liga.

„Když s redaktorkou diskutujeme nad možnými podobami obálky, vždycky projíždím Goodreads, co na mě v žánru vykoukne; co přehlédnu, co naopak zaregistruju okamžitě. Takhle na mě vyskočila obálka se sochou s přečmáranýma očima, a bylo jasno. Do té doby jsem zvažovala zbraně, scény z nájezdu nebo Ocelové ligy; s redaktorkou jsme řešily také jemnější motivy, jako je tomu třeba u Devátého spolku. Že bude na obálce socha, jsme se s redaktorkou shodly poměrně rychle. A když z její strany přišel návrh, aby plakala krev, kývla jsem na to ještě rychleji. 

Ve finále jsme zvažovaly dvě busty; jednu takovou něžnější a jemnější, která se nakonec odsunula stranou, a naopak se tomu dodalo trochu toho „temna“, víc krve do pozadí, aby to příběh přece jen vystihovalo trochu líp. Takhle na vás bohyně života kouká pěkně zpříma. Většinou to asi bývá tak, že je obálka vytvořená podle nějaké konkrétní scény, tady to šlo obráceně – původně se totiž v jisté scéně Vitus a Mito zastavili jen pod sochou boha vody, až pak přibyla zmínka, jak si Vitus všímá, že Ersitě někdo přimaloval krvavou kapku pod oko. Bohyně života, která jako jediná ze soch bohů nekouká na zasvěcenou kapli, a ještě k tomu pláče krev? Jak ostatně Vitus poznamená hned na začátku knihy… memento mori. Mně osobně to přijde o to poetičtější s tím, že socha bohyně smrti je u nich zobrazována se zavázanýma očima a to krvácející oko je přece jen menší přiblížení obou bohyň. :)