V redakci Fragmentu milujeme nahlédnutí do zákulisí – zvlášť když jde o příběh, který v sobě mísí gympl, internát, „roommates“, trošku „enemies to lovers“ a velkou porci emocí. Proto jsme poprosili jeho autorku – Adélu Rosípalovou, aby nám do blogu sepsala, jak Následuj mě tiše vznikalo od prvního nápadu až po finální ořízku. A že je o čem vyprávět!

Nápad aneb První slovo a poslední větu dělí jedenáct let

Sam, zlomený houslista, který touží po tom začít znovu, se mi za tou blikající čárkou ve Wordu objevil poprvé v roce 2014. Tehdy pocházel ze Severní Karolíny, mířil na internátní školu a vychytal pokoj s klukem, který byl úplně jiný než on. A jak už to tak bývá… nakonec se mu začal trochu líbit. Když jsem se loni vrhla na přepis, zasadila jsem příběh do našich končin, pozměnila reálie a jména a dodala tomu ten typicky český podtón (jako třeba míchání krupice – mícháte krupici, mimochodem?). Následuj mě tiše se podobně jako Zlomky nekonečna dotýká smrti, jen trochu jinak, a podobně oslavuje přátelství, lásku a krásy života. Takže vám s podzimní sychravostí a prostředím gymplu slibuju taky nucenou blízkost i od nepřátelství k lásce. 💞 (A jsou to spolubydlící… ó můj bože, jsou spolubydlící.)

Proces psaní aneb Prý že do stejné řeky nevstoupíš

Následuj mě tiše jsem rozepsala třikrát. Poprvé ve čtrnácti, podruhé v roce 2018 v rámci NaNoWriMa, ale pořád to nebylo ono. Občas to holt musí dozrát. 😊 K Samovi jsem se vrátila v prosinci 2024, deset let od prvního nápadu. Takže pokud máte v šuplíku něco takhle „odloženého“, nevěšte hlavu, některé příběhy prostě potřebují počkat na svůj čas.

Rešerše, rešerše, rešerše aneb Proč každý autor potřebuje kamaráda doktora

Občas slýchám, že autor by měl psát to, co důvěrně zná. No, pak by toho asi moc nenapsal. Ráda se pouštím do neznámých končin, hledám a vzdělávám se (a pak skončím v deset večer na francouzské Wikipedii popisující zvyky o Beltainu, známe to). V Následuj mě tiše je také pár takových věcí – namátkou třeba záležitosti kolem Viktorova tetování, rap, protože poprvé mi žádná hlavní postava neposlouchá metal (vyjma Vita z Ocelové ligy, ten mohl poslouchat leda tak chorál), nebo situace, které si žádají lékařský zásah. Takže ano, kamarádi doktoři jsou k nezaplacení. Asi musí být radost dostávat otázky jako „Jak dlouho bude po tomhle v nemocnici? A jasně, potřebuju to do knížky, nikam jinam 🤞“.

Obálka aneb Od parku k internátnímu pokoji

Terka Šrámová, která stojí za obálkami Zlomků nekonečna a Lásky času, bohužel neměla prostor vzít si pod křídla i další moje knižní dítě – shodou okolností se nám povedlo státnicovat ve stejném období. Když se mi ozvala Klára Nováková, měla jsem jasno. Pro obálku jsme zvažovaly dvě scény z knihy: procházku parkem, nebo komorní moment na posteli na internátu. Jakmile jsem uviděla návrhy, bylo jasné, že zvítězí intimnější pokojová scéna. Spolupráce byla skvělá a výsledek je dle mého skromného názoru vyloženě příležitost ke kochání. ♥

Následuj mě tiše je taky moje první kniha s ořízkou! V návrzích byly hortenzie, trny nebo hudební motivy. Nakonec to vyhrály hortenzie. Až budete číst, mrkněte i na květomluvu.

Chyby aneb „A budeme si vyprávět veselé historky z natáčení“

Říká se, že byste měli psát knihu, kterou chcete číst, protože ji budete číst tisíckrát. Chyby si totiž vždycky najdou cestu a člověk je musí odhalit všechny. Na závěr tedy moje top trojka:

Sam „vzal nohy do zaječích“ – k čemu brát nohy na ramena nebo vzít do zaječích, když můžete obojí zároveň.

Taky práskl, že cestuje časem – na začátku příběhu nastupuje do druháku, ale po svém chemikáři chtěl handouty „z druháku z loňska“.

A během líbačky se teleportoval ze svetru do mikiny. Očividně velmi vášnivá líbací scéna, když se stíhá i převléct.

Na závěr už dvanáctého „Making of“ bychom chtěli nejen poděkovat všem autorům, ilustrátorům a překladatelům za to, že nás nechávají nahlédnout do svého tvůrčího procesu, ale i vám čtenářům za to, že tyhle pohledy do zákulisí vítáte a oceňujete. Román Následuj mě tiše vychází tento čtvrtek – 25. 9. 2025 – a my už teď víme, že tenhle „tichý“ příběh bude mluvit opravdu hlasitě.